Historie plemene

tzv. molossoidní pes, zobrazovaný již na keltských rytinách. Bordeauxská doga byla původně chována v blízkém okolí francouzského Bordeaux, coby řeznický pes, částečně využívaný také při zápasech s velkými šelmami. Nicméně jeho první oficiální standard vyšel až v roce 1911.

Ve středověku se ve Francii hovořilo o dvou typech dog, z nichž jeden byl řeznický pes, je předchůdcem bordeauxské dogy, Říkalo se jí "turecký pes", na památku bojového a loveckého psa, cvičeného k boji s medvědy, býky i jinými psy. Později však doga nebyla používána k lovu, ale hlídala obydlí (zvláště domy řezníků) a zámky. Ale také hodně slábla. Podle kynologa Paula Mégnina koncem 19. století v kraji Bordeaux málem vymizela. Britové ji neuznávají jako samostatné plemeno, ale jako jednu z variet bulmastifa.

Tento pes, nikdy spontánně agresivní, je velmi závislý na svém pánu a je mu bezmezně oddán. K dětem, které velice miluje, je mírný a mimořádně trpělivý, nenávidí samotu a nečinnost.

Povahové vlastnosti

Tento pes působí naprosto klidným, vyrovnaným až flegmatickým dojmem - ostatně vzhledem ke své velikosti nemá zapotřebí na sebe dále upozorňovat. Pod touto „neprůstřelnou" fasádou se však skrývá nesmírně milující a do morku kosti věrný pes, oddaný nejen svému pánovi, ale i celé jeho rodině. K dětem se Bordeauxská doga chová jako něžná a milující chůva. Jeho závislost na rodině chovatele je tak velká, že má sklony „urovnávat" spory v rodině a na vše, co se v rodině děje reaguje velice citlivě. Je to také ale silný a mohutný pes s obrovskou silou, proto potřebuje zkušeného chovatele a pána.